Jdi na obsah Jdi na menu
 


FÉNIX

Je posvátný bájný pták Egypťanů, zobrazovaný jako zlatý sokol s hlavou volavky. Byl pokládán za ztělesnění slunečního boha. Je to symbol ptáka, který se v určitých časových obdobích (500, 1000, 1481 let) (někde se píše, že každých 100 let) sám spálí a do tří dnů znovu povstane ze svého popela. V tomto smyslu se také používá jako symbol Krista a nesmrtelnosti. Jinak také symbolizuje vzkříšení, nesmrtelnost a nezničitelného ducha lidstva.

Čínský Fénix (Feng-chuang) nemá s evropským Fénixem nic společného, snad kromě toho, že má také mytologický původ. O ptácích Feng-chuang se objevují zmínky již v textech z konce 2.tisíciletí př. Kr. V jednom komentáři k "Letopisům jara a podzimu" ze 4. století př. Kr. se píše, že mužský Fénix, ženský Jednorožec a magická bytost, totiž zelený drak, červený pták, bílý tygr, želva - "tmavý válečník", jsou znamení, že zemi vládne dobrý král. Feng-chuang je druhé ze čtyř zázračných zvířat a král opeřenců. Je-li zobrazen s drakem, symbolizuje drak císaře a Fénix císařovnu; tento symbol ženského Fénixe je pozdějšího data. 

FÉNIX

JEDNOROŽEC

Vystupuje obvykle v podobě koně s jedním rohem, který je chápán jako falický symbol, ale protože sedí na čele, sídle ducha, je chápán současně jako sublimace sexuálních sil - a tím vystupuje i jako obraz panenské čistoty. V Zoroastrismu je symbolem čisté síly. V křesťanství je symbolem síly a čistoty. Podle pověsti může být jednorožec chycen a zkrocen pannou, v jejímž klíně spočine.

Čínský Jednorožec (Čchi-lin) nemá s evropským mnoho společného. Čchi-lin je popisován jako zvíře s tělem jelena a někteří badatelé vycházejí z toho, že se opravdu mohl vyvinout z nějakého druhu jelenovitých. V podrobnějších popisech má však Čchi-lin kravský ocas, rybí šupiny, oddělené prsty na nohou (někdy deset prstů na každé noze) a jeden srstí pokrytý roh. Společně s drakem, Fénixem a želvou patří ke "čtyřem zázračným zvířatům" (s'-ling) nebo k pěti zvířecím druhům coby "vůdce srstnatých zvířat". Odpradávna symbolizuje požehnání týkající se dětí. Oblíbené jsou tisky s nápisem "Čchi-lin nosí syny", kde je zobrazen chlapec na Jednorožci, jak jede přes mraky. Podle jiné bajky nezašlápne Čchi-lin nic živoucího, dokonce nevstoupí ani na vzrostlou trávu. Tyto vlastnosti spolu s jeho srstí porostlým rohem přispěli k tomu, že symbolizuje dobrotu. Všeobecně znamená zobrazení Čchi-lina přání, aby přinesl požehnání.

JEDNOROŽCI

BAZILIŠEK

Nejhrůznější z mýtických stvoření se objevuje v legendách Východu i Západu jako představitel zla, neřesti a nemoci (případně i ďábla). Měl smrtící pohled a každý, kdo sním chtěl bojovat, ho mohl pozorovat jen v zrcadle. Je zobrazován jako spojení kohouta a hada. Netvor podoby kohouta s tělem rudohnědého ještěra chrastí šupinami a mění zelenou zem v prašnou poušť. Je to bazlišek....

Bazilišek je blízkým příbuzným Draků. Jeho popis kolísá mezi plazí a ptačí podobou. Nejtypičtěji je popisován co by rudohnědý ještěr s ptačí hlavou a křídly podobnými do posledního pírka kohoutovi. Jeho pařáty jsou stejně jako kohoutí nohy obdařeny ostruhami, jimiž dokáže zasadit zničující úder. jeho popisovaná podoba nejčastěji kolísá mezi kohoutí a plazí či hadí podobou. Jako je Drak připodobňován k "velkému"králi nestvůr a oblud, je bazilišek "malým" králem, jakýmsi princem následníkem. Tato skutečnost byla často zpodobňována učenými mnichy přikreslováním malé královské korunky na temeno obludy.

Bazilišek je netvorem z nejnebezpečnějších, jeho chov v domácích podmínkách není rozhodně doporučený. Tento netvor je totiž nebezpečný na tolikero způsobů, že bezpečný život s ním je možno téměř vyloučiti. Sekrety baziliška jsou totiž velmi nebezpečné. Tato jedová substance je prudce vzlínavá a již její blízkost je smrtelným nebezpečím. Účinky jedu baziliška jsou předčasná rigor mortis (mrtvolná ztuhlost) všech údů. Tyto projevy pak daly vzniknout povídačkám o pohledu baziliškově, který působí petrifikaci osoby, která mu do očí pohlédne. Já osobně souhlasím s hypnotickým vlivem baziliškova pohledu. Tento projev doprovázený rychlou otravou s téměř okamžitou křečovitou ztuhlostí oběti je jasným vysvětlením. Bazilišek pak podoben pavoukům ztuhlou oběť odnáší do svého doupěte, kde se jí živí. Podoben draku je i bazilišek všežravcem dávajícím přednost masité potravě. Leč v dobách chudoby a nedostatku jiné potravy dovede se tento ptakoplaz živit i rostlinnou potravou.

Zrod baziliškův z mláděte, až do dospělého jedince je zahalen tajemstvím a těžko uvěřitelnými fámami, evidentně zplozenými vyděšenými sedláky.

Po vsích se říkalo, že bazilišek se zrodí z kulatého vejce bez žloutku sneseného černým kohoutem. Toto vejce musí být sneseno jen je li Sírius na obloze. Spatří li toto vejce těhotná ropucha, zamiluje se do něj a snese u něj své vlastní vajíčka. Poté se o svá mláďata stará. Působením jedu baziliška na skořápce vejce zhynou vlastní mláďata ropuchy. Adoptivní matka se však dál stará o baziliščího nalezence. Po prvých projevech života, kdy se bazilišek začíná klubat, se ropucha zděsí svého činu a prchne. Prvý dech čerstvě narozeného baziliška jedním úderem rozrazí zem až na pět sáhů hlu-boko. Spokojený bazilišek se zavrtá do průrvy a snaží se tam dospět. V dospělém stavu nabývá velikosti koně. Chřestíc šupinami se vydává do světa ukojit svůj nekonečný hlad a působit zlo a zmar. Kudy projde, zůstává poušť, pekelný smrad a morová rána. jeho největším potěšením je jedovatě kálet do obecních studní a przniti dobytek na loukách.

Ač litujeme zneužitých kravek i pokálených studní jest nám pouze toliko se pousmáti nad popisem rozmnožovacího cyklu baziliška. S tak komplikovaným procesem zrodu by byl jakýkoliv živočišný druh prakticky odsouzen k okamžitému vyhynutí. Bazilišek se rodí z kulatého vejce, podobně jako ostatní plazi. Vejce pochopitelně není sneseno černým kohoutem. Vliv Síria na kvalitu snůšky není prokázán, leč noční čas využit samicí baziliška pro snášení vajec je více než pravděpodobný. Ropucha pak těžko může býti baziliščímu mláděti matkou, daleko spíše se stává jeho první potravou. Lov na baziliška, který byl praktikován byl velice komplikovanou záležitostí. Proti pohledu baziliška bylo doporučováno nastavit netvoru zrcadlo, aby ochutnal vlastní medicínu. Vzhledem k tomu, že o úspěšných lovcích nebyla nikde nalezena zmínka, je možné souditi, že odvážní lovci pouze obohatili netvorův jídelníček. Co činil bazilišek s ukořistěným zrcadlem jest pouze v oblasti dohadů.

Daleko úspěšnější loveckou metodou bylo použití kuny či lasice. Zdá se že lasicovité šelmy jsou imunní vůči baziliškově jedu a mohou ho tak zranit, či přímo zabít. Podobný vliv má též kohoutí zakokrhání. Proti jedu pak údajně též pomáhá odvar z routy, či vlčí oměje. Bazilišek je pro mágy a hlavně alchymisty velmi užitečným a zajímavým tvorem. Kromě všestranně použitelného baziliščího jedu, který je nepostradatelným pro špičkové vrahy, je hojně používaný popel z baziliška. Tomuto popelu je připisována schopnost zhojniti bohatství. Ve středověku byla rozšířena pověra, že bazilišek, jsouce od přírody nepřejícným a zlým netvorem, požírá nádherné drahokamy, aby je lidské oko nikdy nemohlo spatřit a potěšit se jejich krásou. Polapen a usmrcen může pak býti zpopelněn. Mnohými destilacemi popela z baziliška se rtutí a jinými ingrediencemi je možno za příznivé konstelace hvězd získat zpět sežrané vzácné kameny. Úspěšnost oněch drahokamotvorných destilací byla pravděpodobně vzhledem k příslovečné chudobě alchymistů značně pochybnou. Bazilišek tak jak jej známe dnes je malým ještěrem z čeledi leguánovitých, nemajícím absolutně nic společného s kohouty a zkázou, kterou šířil jejich středověký předek. Jejich přirozeným výskytem je oblast Kostariky a Guatemaly v Jižní Americe. Živí se hmyzem a plody rostlin a malými bezobratlými živočichy. Dorůstá až do délky 80 cm. O původní velikosti koně tedy nelze hovořit. Samice klade do 15 vajec zcela přirozenou cestou, bez pomoci černých kohoutů, či zmatených ropuch. jeho dříve tak obávaná schopnost tvořit jed se zdá úplně vymizela.

Bazilišek je velmi mrštný a rychlý. V případě ohrožení dokáže vyvinout až rychlost kolem 10km/h. Na krátkou vzdálenost dokáže běžet tak rychle, že je schopen se pohybovat i po vodní hladině.

BAZILIŠEK

DRAK

Ztělesňuje bohu nepřátelské prasíly, které musí být přemoženy. V Apokalypse je drak jako symbol Satana přemožen archandělem Michaelem. V pohádkách vystupuje drak jako strážce pokladu nebo unesené princezna (panny = čistoty) ztělesňuje tak těžkosti, které musí být překonány před dosažením cíle.

Narozdíl od evropské mytologie je čínský Drak dobromyslné zvíře - symbol mužské plodící přírodní síly (jang). Od dob dynastie Chan (206 př. Kr. - 220 po Kr.) je zároveň symbolem císaře nebo syna nebes. Je prvním ze "360 šupinatých zvířat" a páté zvíře čínského zvěrokruhu.Jako jedno ze čtyř zvířat světových stran je drak spojován s východem, se stranou vycházejícího slunce, zrodu, jarního deště a deště vůbec. Zde se mu říká modrozelený drak (čching-lung) a jeho protějškem je bílý tygr (paj-chu), vládce západu a smrti. Na obrazech jsou často znázorněni dva draci, kteří si v oblacích hrají s míčem nebo perlou (= hrom) - což způsobuje déšť.

Kosmologická zkoumání rozlišovala již brzy čtyři kategorie" za prvé nebeské draky (tchien-lung), kteří symbolizují obrozující sílu nebes, za druhé draky - duchy (šen-lung), kteří nechávají padat déšť, za třetí zemské draky (ti-lung), vládce pramenů a vodních toků, a za čtvrté strážce pokladů(fucang-lung). Navíc existovali podle lidových představ čtyři dračí králové (lung-wang), z nichž každý střežil jedno ze čtyř moří, obklopujících zemi.

Drak a Fénix ztělesňují mužskou a ženskou přirozenost a jsou symbolem manželů.

1

VLKODLAK

V angličtině Werewolf, znamená muž-vlk. Představa, že lidé se za přispění démonů a určitých podmínek, především pod vlivem úplňku mohou proměňovat ve vlky, vznikla už v antice. Dosvědčují to mimo jiné některá místa v Ovidiových Proměnách. V západní Evropě, ve Skandinávii a ve slovanských zemích byla víra na vlkodlaky spojena s vírou v upíry. Z období středověku se dochovaly četné knihy o magii, popisující lidskou proměnu ve vlka přiložením kouzelného opasku nebo natřením kouzelnou mastí, většinou po svlečení oděvu ve volné noční přírodě. Vlkodlak se podle pověr živí krví a syrovým masem, mnohdy lidským, což mu dodává nejen mimořádnou sílu, ale nadpřirozené schopnosti

VLKODLAK

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

haha

(Tomcany, 11. 3. 2007 16:53)

mel by sis to zmenit- obrazky se nezobtazi!Nesmis to brat z blog.cz



 

 

 

Z DALŠÍCH WEBŮ

REKLAMA